Konopí na Valašsku: od hlavatého přes koudel až po dnešek
Konopí na Valašsku: od hlavatého přes koudel až po dnešek
V prvním článku jsme sledovali cestu konopí z Asie až do českých zemí. Tentokrát se podíváme kousek od nás z Dobré, za humna – na Valašsko. Ne proto, že by se konopí pěstovalo jen tady nebo že by právě Valašsko bylo jeho hlavním místem využití. Konopí mělo své místo v hospodářství mnoha oblastí Moravy i českých zemí.
Valašsko jsme si vybrali, protože právě tady se dochovalo mnoho svědectví o tom, jak naši předkové konopí pěstovali, zpracovávali a využívali v každodenním životě. Valašské muzeum v přírodě se jeho zpracováním dokonce zabývalo v rámci vlastního výzkumu, konopí samo pěstovalo a zaznamenalo také vzpomínky pamětníka, který se s jeho zpracováním setkal jako dítě.
Díky tomu se můžeme podívat nejen na samotnou rostlinu, ale také na práci, která za ní kdysi stála.
Nejdřív bylo konopí na poli
Konopí se na Valašsku selo na jaře a už tehdy lidé dobře věděli, že není každá rostlina stejná. Samčím rostlinám říkali poskonné, samičím hlavaté konopí. Protože dozrávaly v různou dobu, sklízely se postupně – poskonné už v létě, hlavaté později, po dozrání semen.
A kdo by si myslel, že sklizňú je robota hotová, ten by se na Valašsku asi pěkně spletl. Tož, teď teprve začínala ta pravá práce.
Šup do vody
Konopí muselo nejprve do vody, aby se uvolnila vlákna od dřevnaté části stonku. Potom přišlo na řadu sušení a lámání. Usušené stonky se lámaly na lámci nebo lamačce. Na patírkách se oddělovalo vlákno od dřevnatých částí. Dřevnaté části stonku se nazývaly pazdeří. Kratší a méně kvalitní vlákno byla koudel. Z konopí se stávala příze – kvalitnější vlákno se dále pročesávalo a připravovalo k předení.
Od stonku až po nit
Od podzimu do začátku jarních prací se na Valašsku předlo. Sa přadlo snáď v každéj chalupě.
Z vyčesaného vlákna se na kolovrátku předla nit, která se pak používala při tkaní. Dodnes nám o tehdejším způsobu práce něco říkají i místní slova: lamačka, patíračka, prášlica. Nejsou to jen stará nářeční slova. Připomínají dobu, kdy lidé přesně věděli, co se s rostlinou děje od stonku až po nit.
Zpracování konopí tak začínalo na poli a postupně se přesouvalo do chalupy, kde pokračovalo dlouho poté, co už byla pole dávno sklizená. Jedna rostlina dokázala zaměstnat člověka na podstatnou část roku.
Co všechno se z konopí využilo?
Především to, co muselo něco vydržet. Z konopného vlákna se vyráběly provazy, lana a popruhy, pytle, plachty. Podle dochovaných pramenů se valašské provazy dostávaly například až do Německa, kde nacházely využití v lodním průmyslu. Ze semen se lisoval konopný olej, který měl například využití ke svícení. Koudel i pazdeří našly další využití – například jako izolační materiál nebo podestýlka pro dobytek.
Jedna rostlina tak měla několik životů.
Hurá do tanca!
A protože na Valašsku nebyla práce všechno, konopí mělo své místo také v lidových zvycích. Při masopustním tanci „na konopě“ lidé vysoko vyskakovali. Věřilo se totiž, že čím výše vyskočí, tím vyšší konopí vyroste. V Nedašově se při tanci dokonce nesmělo dupat, aby se konopí „nepodupalo“. Konopí zkrátka patřilo k životu Valachů se vším všudy.
Když konopí zmizelo z polí
Ještě v 18. století a v první polovině 19. století mělo konopí v českých zemích významné postavení. Postupně však přišla konkurence bavlny, juty a později syntetických vláken. Tradiční pěstování a domácí zpracování začalo ustupovat. Konopí ale nezmizelo. Jen se změnilo to, co od něj člověk potřeboval a jak s ním dokázal pracovat.
Stejná rostlina, jiná doba
A právě tady se náš příběh vrací zpátky do současnosti.
Dnes už v Dobré v Beskydech nikdo nemusí stát u močidla, lámat stonky na lámci nebo večer sedat ke kolovrátku. S konopím se tu ale intenzivně pracuje. Jen trochu jinak.
Laboratoř CannabiLab se věnuje laboratornímu zkoumání, testování, vývoji a výrobě konopných produktů. Pracuje s moderními analytickými metodami a standardy, které umožňují podrobně poznávat složení rostliny a kontrolovat kvalitu získaných surovin i výsledných produktů. Laboratoř je akreditována podle normy ISO/IEC 17025 a disponuje příslušnými oprávněními a certifikacemi SÚKL.
Za touto prací stojí lidé, kteří se snaží konopí stále lépe porozumět a hledají možnosti, jak její vlastnosti co nejlépe využít pro potřeby dnešního člověka. Naši předkové v konopí viděli především užitkovou plodinu, která jim dávala vlákno, semena a olej. Dnes však máme jiné potřeby a díky vědě teprve objevujeme, jak velký potenciál tato rostlina nabízí.
I po tisících let společné historie nás totiž konopí překvapuje. Vedle známého CBD či THC se do popředí zájmu dostávají kombinace těchto látek i další jako například CBG, jejichž vlastnosti a možnosti využití vědci dál zkoumají. Stejná rostlina, která provází lidi už tisíce let a která kdysi rostla na valašských políčkách, je tu totiž stále s námi.
Konopí je rostlina tajemná.
Když se dnes řekne konopí, každému z nás se možná vybaví něco jiného. Často jsou to především CBD, THC nebo předsudky spojené jen s jednou stránkou této rostliny. Její příběh, a hlavně ona sama, je ale mnohem komplexnější a bohatší.
Možná je tedy čas podívat se na konopí znovu, s otevřenou myslí a zvědavostí. S hlubším zájmem o to, co všechno nám lidem dnešní doby tato pozoruhodná rostlina nabízí.
Můžete u toho být s námi…
—–
Zdroje a doporučené čtení:
- Muzeum regionu Valašsko – Jak Valaši zpracovávali konopí
Muzea regionu Valašsko - Valašské muzeum v přírodě – Pokus o pěstování a zpracování konopí setého
Odborný materiál Valašského muzea v přírodě - Muzeum regionu Valašsko – Výstava Konopí: minulost i budoucnost
O výstavě a historii konopí - CannabiLab – oficiální stránky laboratoře Cannabilab.eu